2/11/2015

I'm back. Maybe...


Úplně přesně nevím, co dělat... Za tu dobu, co jsem tu nebyla se toho hodně stalo a já nevím jestli mám na to pokračovat nebo ne. Prestože jsem se snažila přestat, tak mě pořád honí myšlenky na to, že bych neměla jíst, že bych měla zase hladovět. Navíc když jím tak se cítím méněcenná a moje sebevědomí i sebeúcta hodně klesá. 
Teď k tomu, co se vlastně stalo... Zhruba před měsícem, byly holky ze třídy za naší třídní a řekly jí, že mám poruchu příjmu potravy, a že se o mě bojí. Ta samozřejmě volala domů, takže si asi umíte představit ten tanec, když jsem přišla ze školy. Každopádně, jsem se s holkama přestala bavit, ikdyž vím, že to myslely dobře. Je mi to jedno, protože překazily něco na co jsem byla hrdá a nechtěla jsem s tím pomoct (teda už nechtěla). Navíc slíbily, že to nikomu neřeknou a taky to věděly už rok. Ještě teď mě máma hlídá, ale mám pocit, že už je vpohodě (pokud není, tak mě hlídá opravdu nenápadně - ale já si dávám pozor) ^^
Takže jsem se asi rozhodla. Chci v tom pokračovat, chci cítit hlad, protože jedině tak mám pocit, že dělám něco správně, že můžu něco kontrolovat, a že moje šance na to, abych byla dokonalá se zvyšuje. Neříkám, že to bude ze začátku perfektní, ale budu se snažit (protože nedělat věci perfektně mě rozčiluje - nevím kdy to začalo) :D 



(nejlepší motivace!) ^


See ya',
Effy <3

2 comments:

  1. Nakoniec všetky zistíme, že nesmieme nikomu veriť. Lebo každý nás sklame. Držím ti palce, nech si šťastná a motivovaná. A dúfam, že doma to budeš mať jednoduchšie, len sa hlavne snaž tváriť, že všetko je ok :)

    ReplyDelete
  2. Naozaj nehladuj, pokazí ti to celý život. Mne to pokazilo asi 2 roky života a dlho trvalo, kým som sa zasa naučila jesť. Viem aký je to skvelý pocit ale je asi lepšie jesť zdravo ako takto...
    Dúfam že ti kvoli tomu nebudeš mať doma také peklo, aké urobili mne... a že sa veci dajú zasa do poriadku :)

    ReplyDelete